Když jsem ve 22 hodin vstoupil potmě do svého pokojíku, zaslechl jsem podivný šmátravý zvuk. Zamrazilo mě. Vypadalo to jakoby někde vlevo nahoře po stěnách běhala myška. Malá myška. Zavřel jsem za sebou statečně dveře a vstoupil do tmy pokoje. Srdce se mi rozbušilo o něco rychleji, ale jen o něco. O trošku. Došel jsem až k posteli, jež stála na druhé straně od dveří a zašmátral rukou na poličce nad ní. Po chvilce tápání jsem konečně narazil na malou baterečku. Rožnul jsem ji a asi na metr od baterky se rozlilo slabé žluté světlo. Pak jsem se odebral k místu odkud před chvílí vycházel onen podivný zvuk. Pečlivě si prosvítil celou stěnu a taktéž vrch skříně. Nic. A tak o poznání klidnější jsem vrátil baterku na své místo, zavřel otevřené okno, rožnul světlo a jal se vstrčit do počítače nový modem. Když jsem onen záhadný zvuk asi po deseti minutách uslyšel znovu, otočil jsem se od rozdělaného počítače a mrkl na zeď odkud se zvuk ozýval.

To co jsem spatřil způsobilo, že mě veškeré věci, včetně drahého modemu, upadly na zem. Ze suchého hrdla se začal drát smrtelný křik Ten však ze mě nikdy nevyšel. Jednak jsem si uvědomil pokročilou hodinu a také to, že naši spí hned vedle. Na druhou stranu, má hrůza byla tak silná, že se začali projevovat instinkty, které zachraňují život.

Pomalu jsem vstal, napůl v bezvědomí a cítil že teď mé tělo ovládá někdo jiný než já, bylo to mé druhé já, které přebírá vládu nad mým tělem, když mé běžné já je v šoku, nebo z jiného důvodu nemůže ovládat mé tělo. Přešel jsem ke skříňce, vytáhl lahvičku s etanolem a sundal s ní veškeré prvky zabraňující nechtěnému výstřiku. Pochybuji, že kdyby se mě neujalo mé druhé já, že bych to byl zvládl. Pak jsem přešel ke stěně, na které pobíhal veliký odporný pavouk a vystříkl jsem na něj několik silných dávek. Ten se na stěně otočil a začal klidným krokem stoupat ke stropu. Byl to opravdu macek. Tělo jako desetikoruna, i s nohama dobrých deset centimetrů. Pravou rukou jsem zašmátral ve skříni a vytáhl sirky. Pak jsem škrtnul. Poslední střik šel přes zapálenou sirku. Ozval se hukot a pavouk i stěna vzplanuly namodralým plamenem. Zrůdný pavouk se zkroutil a upadl. Zastavil se až o čagánek z Nízkých Tater, který mě už deset let visí na stěně. Pak jsem vše zase v klidu uklidil. Sedl jsem k počítači a teprve pak se rozklepal strachy.