Praktikantovo ponaučení
Jiří Křivohlávek
Pilný student, když na práci se vrhne,
tak létají jiskry a smradu je hned dost.
Když požár ná
hodou se ztrhne,hned uhasí ho student vychrtlý jako kost.
Ten útlý student, jenž práci má tak rád,
byl kdysi statný a sílu měl jak kůň.
Chce stále pracovat, však já se musím bát,
když vidím jeho oči, jež šedé jsou jak tůň.
A tak se ptám, přátelé mí drazí,
proč tolik dře ten student vychrtlý?
Vždyť zdraví své dřinou tou si zkazí!
Jsi při smyslech?! Studente jeden potrhlý.
Už vidím ho, tu zhoubu mladých mužů.
Už vidím ho, toho vraha mladých žen.
Křičí: “Sedřu z vás i kůžu!”
A mou duši smutek zaplavuje jen.
Když vidím všechna ta mladá těla,
strhaná prací a ohnutá jak luk.
Mám velkou chuť vystřeliti z děla!
Snad probere je ten velký nadpozemský hluk.
Studenti procitnou a začnou zase dýchat.
Studenti procitnou a začnou zase žít,
pak náhle povstanou a hranice zač
nou dýmata ty zlé vedoucí začnou tvrdě bít.
A jak tak sleduji tu tvrdou exekuci,
chci zasáhnout a ukončit to bití,
však tváře studentů jsou skryté pod kapucí,
a tak neslyší to mé uširvoucí vytí.
Tak během chviličky dokonáno je zcela.
A mrtvá těla tyranů v
álejí se všude.Však domovem studentů stane se brzy cela.
V tom arestu však velmi těžko zas jim bude.
Ten útlý student, jenž práci měl tak rád,
v tom vězení zas pracuje a maká
a vedle něj dře tvrdě jeho kamarád.
Přes záda dostane pendrekem ten, kdo se flák
á.
Za obzorem zmizelo to, co mladí chtěli.
A jsou zas na tom tak, jak byli kdysi.
A tak má báseň zvolna ke konci se chýlí
a stejně tento epos brzy žráti budou krysy.
A jaké že poučení na tento příběh že se hodí?
Tak hezky poslouchej, ať už jsi kdokoli.
“Že
jedno násilí jen další násilí zas plodía chudý student byl, je a bude v prdeli.”
Tak a já se loučím, posluchači vzácný
a doufám, že sis to poučení k srdci vzal.
Mě v tomto směru hřeje pocit krásný,
že jsem ti do života ponaučení dal.
KONEC