Byl kdysi mladý, byl kdysi krásný, byl kdysi zdráv,

byl kdysi šťastný, byl kdysi silný a chodil jako páv.

však teď na něj zlý duch asi dých.

On vždycky zdráv byl a nemocemi netrpěl,

on vždy radostně si hopsal a pěkné písně pěl.

Teď však na něj přišla nemoc zlá,

už nezpívá, když v jeho těle temný oheň plá.

Už nezpívá, teď jenom vzdychá žalostně,

a jeho oči světlo denní nesnesou.

Já sleduji toho člověka, jak churavý a chátrá,

jak mozek jemu z uší vytéká a tvrdnou jeho játra.

však tenhle člověk na nevyléčitelnou nemoc narazil.

Druhý den když slunce vyšlo chudák dokonal,

nemoc nehleděla na to, co pro nás všechno vykonal.

Ta nemoc zlá ubila ho během chvíle docela,

a jeho tělo brzy bude jenom z popela.

houf lidí tiše modlí se, hodiny hlasitě bijí.

A pak vše skončilo a oheň přestal sálat

a majetnější pozůstalí začnou k urně věnce dávat.

Smuteční obřad skončil a hosté rozešli se vůkol,

Já ptal se jeho příbuzných, já ptal se lidí všude,

a zvědav jsem byl velice, jaký příběh s toho bude.

Já dozvěděl se nakonec, proč muž ten musel umřít,

už předem tušil jsem, že asi ňáký jed on musel pozřít.

To nebyla nemoc, to byla otrava,

to nebyla jenom náhoda, to promyšlená poprava.

Ten muž byl chemik a dělal v laboratoři

a netušil, že mu jedovaté kafe, přítel uvaří.

Netušil, že ho brzy zabije

moc krutý jed zvaný voda z Anglie.

Přítel jeho záviděl mu jeho radost z žití

a jeho smích často nutil ho až k blití,

a tak se rozhodl a do kafe mu jedu dal

a týden na to postižený v křečích umíral.

Já když se dovtípil jak se to všechno stalo,

tak toho traviče už nic pěkného nečekalo.

bídník ten už jí jen tvrdý chléb a pije chladnou vodu.

No a já jsem rád, že zločin potrestán byl přece

a hříšník až do smrti dívati se bude z klece.

Jen škoda přeškoda, že jeden život zhasnout musel,