V Hlohovci 26.11.2000

Tak a je tu večer, tma. Všude je klid a určitě i mír a mě do hlavy buší Mike Oldfield a jeho Tubular bels 3. Skvělé, všechno je skvělé, monitor, počítač, hudba, tma, já. Skvělé a nádherné. Rytmy z ráje, cítím je všude kolem a když se otočím vidím krásu. Americkou krásu. Skvělý film, skvělý herci, ale hlavně skvělý příběh. Začíná mě štvát slovo skvělý. Je to takové oplzlé slovo. Vůbec se mi nelíbí, jako led všude kolem. Navzdory tomu, zimu zbožňuju, i led ale ne led všude kolem. Nevím přesně co to znamená ale cítím, že to nemám rád. Ach jak směšné... A přesto se nesměju. Možná mít v sobě THC, tak se řechtám jako utržený z řetězu, ale nemám a tak se ani neusmívám. Mám hlavu sklopenou nad klávesnicí a píšu. Dvěma prsty, jak ubohé. Jak primitivní, jak omezené. Stydím se za to. Kdybych chtěl plakat, tak pláču. Je to smutné, jako ledy kolem nás, které tak nemám rád. Nemůžu říct, že je nenávidím, ale prostě je nemám rád. Jako vodu a jako chlast a jako mnohé další, jako blbé holky. Ty někdy přímo nesnáším, ale pak je zase miluju. Někdy si myslím, že nevím co chci. Někdy si myslím, že opravdu nevím co chci a někdy prostě jen chci a nebo nechci. To záleží na situaci. Ale proč všechno analyzovat. Proč prostě nenechat věci takové jaké jsou, neřešit je a nepátrat po nich. Je to ale taková rada pro blbce. Inteligentní člověk ale hrozně rád po něčem pátrá, něco řeší a tak. Ale mě se nechce, ne teď a ne tady. Já chci jen snít a snít a snít. Snít krásné příběhy s krásnými ženami a statečnými muži. Chci snít. To je teď to jediné co chci. Nechci psát a vůbec nevím, co a hlavně proč to píšu. Proč? Ano proč? To je ta otázka, kterou si tak často klademe a téměř nikdy na ni neodpovídáme a já bych na ni chtěl odpovědět. Ještě před tím než půjdu snít. Ale nevím, proč. Možná prostě protože proto. Píšu, protože píšu. Jsem, protože jsem. Nezajímají mě elementární důvody, jako že píšu proto že mám klávesnici a tak. To je jen základ. Chtěl jsem vědět víc, ale nevím. Chtěl jsem ale chtít někdy nestačí. Někdy je možná lepší snít. Ve snu se alespoň někdy dozvím proč. I když téměř nikdy to není odpověď na nějaké to proč.

Myslíte si že kecám z cesty, že jsem se pomátl. Hmmm. Možná jednou to zažijete také, jedno vím však jistě. Dnes v noci budeme snít. Ty, ty i ty Pepíčku ze třetí řady. A tak jdu snít. Doufám, že se ke mě brzy přidáte...

Dobrou noc

© fractal